Přes Motolské jamky 2014 : A já si nechám vytetovat **** na čelo!

To máte tak. Dlouho se těšíte na jeden z posledních závodů sezóny, kde se uvidíte se všemi známými a pokocháte pohledem na všechny ty Krupičky, Svobody a Holušy, abyste se týden předtím dozvěděli, že se neběží za 14 dní, ale už teď v neděli, den po svatbě vašeho bráchy. Když to teda ve tři ráno balím, v sobě různé poměry všech možných ionťáků, nemám na nedělní výběh moc pomyšlení.

V 11 mi volá Smrk, jestliže teda jako jdu, na což nejsem schopen artikulovaně odpovědět, takže jen něco zamumlám a ve 12:05 sedím v autobuse směr Motol. Cestou mě ještě čeká malé intermezzo s revizorem, který mě se slovy: ,,Jo tak vy jedete na závod...jo a v běhání...no tak běžte", vyhazuje s 3 dny prošlou opencard z busu. Což je na jednu stranu fajn, nicméně posledních pár zastávek musím doběhnout, abych vůbec stihl start.

Na místě pak rychlá zdravice se všemi známými, včetně dlouho neviděné a na poslední chvíli se na to vykašlající Zuzky. Rozcvičce moc nedávám, jsem rád, že jsem rád. Trochu mě začíná bolet hlava, snídani nahradilo jedno nedojedené jablko a nepřidává mi ani pořádně zesílený hlas Standy Bartůška. Start posunutý na 13:00 mi nakonec přichází vhod, počasí taky přeje, a tak se po chvíli stavím s dalšími, téměř 300 závodníky, na trať čítající 4x2km kola ukrývající v sobě nějaké to převýšení. Vzhledem k vývoji událostí úplně zapomínám na původní strach o boty, které se za dobu mého běhání ze solidních trailovek proměnili v prvotřídní sliky, což v konfrontaci s vlhkou golfovou trávou vzbuzovalo obavy. S Kubou se stávíme na chvost startovního pole, Smrk kdesi vepředu s pár metrovým odstupem za těmi nejlepšími.

Nevypadá to, ale počasí se docela vyvedlo

Startér to odpálí a mně nezbývá než vyrazit. V prvním mírnějším stoupání mě v bříšku začíná pálit včerejší paní Slivovice. To mě při vzpomínce na písničku o vytetování si jistého ornamentu na čelo rozesměje a song si broukám celý závod. Boty nad očekávání drží, trať je ve skvělém stavu; po závodě mi Smrk říká, že se oproti loňsku udělalo pár změn, které zredukovaly pády a rozbahněná místa. V závěrečném výběhu každého kola stojí Zuzka, což přidává na motivací to úplně neflákat.

Model s kšiltem dozadu se myslím povedl

Už na konci 2. okruhu mě předbíhá pozdější vítěz Milan Kocourek, ve třetím pak mám možnost zblízka sledovat techniku Roberta Krupičky a dalších. Největší nakládačku mi pak uštědří v závěrečné rovince předposledního kola nejrychlejší žena Pavla Schorná. To mě dostatečně zahanbí a nakrkne, takže v posledním kole přeci jen trochu zaberu a získávám k dobru ještě pár pozic, byť v celkovém hodnocení to moc znát není. V závěrečném kopci ještě šmikám posledních pár borců a rozběhnut ještě zkouším zasprintovat o jednu pozici. Ve výsledcích je kolega se stejným časem sice nade mnou, já si ale parádně, neubrzdíc sprint, v cílovém prostoru nabíjím hubu.

Nakonec je z toho další výsledek někde za polovinou výsledkové listiny, tentokrát si ale napíšu omluvenku a natvrdo a bez výmluv to bude v neděli v Kunraticích.

Výsledný čas - 39:44, 173. z 281

Výsledky - https://docs.google.com/spreadsheet/