Lesní běh Říčany: Zmar nad zmar

Do Říčan jsem přijel s jasným cílem vylepšit výsledek z loňského roku, kdy jsem si kvůli nevyspání a následném výbuchu ve druhém kole podával ruce s ostatními v prestižní kategorii Last 10. Letos jsem se o nějaký ten naběhaný kilometr zkušenější do Říčan opravdu těšil. Zdejších 11 km schovává oněch proklamovaných 400 m převýšení ve třech menších vršcích, zbytek je praktiky pořád z kopce. Počasí bylo pro běhaní jak dělané, trať víceméně suchá, nakonec ani posunutý start o 25 minut nevadil.

Konsternovaný pohledem na jasného dvojníka Stevea Buscemiho mi uniká odpočítání a po výstřelů ze startovní pistole (podle zvuku spíš pistolky), se nás na trať hrne včetně dam a pětkařů něco přes 200. V prvním kole využívám znalosti trati a před stoupáními se vždy snažím trochu pošetřit. Výběhy, jak se později ukázalo, bylo jediné světlejší místo mého výkonu. Pan Časomíra na kótě 4,5 km mi hlásí něco přes 22 minut, plán s časem kolem 50 minut se tak začíná pomalu bortit. V posledním výběhu prvního kola ještě odvracím ostudu předběhnutím slečny z TJ Stodůlky a zatímco ona se jde občerstvit do cíle, já pádím na druhý okruh.

V něm je přeci jen cítit, že vyjma intervalů ve čtvrtek jsem 2 týdny vůbec neběhal. Chybí rychlost a trochu se peru i s technikou. Na druhou stranu se nedá říct, že by se mi běželo úplně blbě, nohy i bez řádných tréninkových dávek docela slušně šlapaly, problémem se k mému zklamání ukázala totální absence závodnického ducha. Běžel jsem si to svoje, nic moc mě nebolelo, na kontě předběhnutých ve 2. kole se vyjímala velká nula a já si místo zrychlení v hlavně maloval, jak se tady za to na blogu seřvu. Naštěstí někde na 8. km dobíhám větší skupinku, přes kterou se v táhlém seběhu postupně prokousávám a posouvám tak výsledný propadák alespoň o 10 míst vzhůru. Korunu pak nepříliš povedenému vystoupení nasadila cílová rovinka a můj neposlušný žaludek. Dilema zda přejít do chůze nebo ohodit diváky rozlouskla moje solidarita, a tak jsem ve finiši kromě respektu všech přítomných ztratil i jednu vydobytou pozici.

Říčany mi tedy ani napodruhé nepřinesly nijak velkou radost, navíc rozpočet města asi tentokrát směřoval do voleb a na pozávodní tombolu se tentokrát nedostalo :). Teď nezbývá nic jiného než najít ztracený smysl pro závodění a trochu se vyšvihnout z pozic v 2. polovině startovního pole. Jak říká Pepik Hnátek: ,,Když ostře potrénujem, na jaře budeme v klidnym středu". Tak pokud to bude v listopadu v Motole a alespoň v první třetině, tak to bude fajn.

Výsledný čas - 55:28, 79. ze 140

Výsledky - https://docs.google.com/spreadsheet/

Pohled na ty úspěšnější, Robert Krupička zaostal za svým vlastním rekordem trati o 38 vteřin