Původně psáno pro Rungo.cz, proto ten perexovitý úvod.
Na 250 běžců se třetí květnový
víkend sešlo v Trojanovicích u Frenštátu pod Radhoštěm, aby po
Perunovi a jeho skymarathonu oslavili dalšího pohanského boha.
Radegastova výzva, 1. ročník ultra trailového závodu věnovanému
nadaci Haimaom podporující transplantace kostní dřeně, je 24
hodinový štafetový závod tříčlenných týmu. Závod, jehož
výsledek předčil naše očekávání.
Z podmračené Prahy se s týmovým
parťákem Davidem vydáváme na deštem zmítanou Moravu, kde nás
čeká 24 hodin potu, bahna, mlhy a jednoho vydatného stoupání. Po
přespání u Davida ve Valašském Meziříčí dorážíme v
předstihu na start, procházíme registrací a vydáváme se zabrat
vhodné místo ke spaní v přilehlé tělocvičně, která k
panujícím podmínkám nabízela vhodnější zázemí než stan na
louce. Seznamuji se s 3. členem týmu, domácím Martinem, napůl si
dáváme jedno předstartovní pivo a po určení pořadí výběhů
se vydáváme zpět na start.
Přesně ve 12:00 starosta Frenštátu
vypouští závodníky z 84 týmů na trať vstříc 10,5 km trati,
500 m stoupání a 24 hodinové stopáži. S Martinem se schováváme
v chatě Koksař, která nám po celou dobu závodu perfektně
sloužila jako jídelna, ohřívárna a v pozdější části závodu
i jako noclehárna. Hned v prvním kolem přichází menší problém.
Neodhadneme Davidovo tempo a na předávce, kam náš kapitán
přibehl jako druhý za 57 minut, nabíráme drobné zpoždění
zaviněné čekáním na předání čipů. S vědomím, že na
nějaké přední umístění stejně nemyslíme, hazíme trable za
hlavu a jedeme se dolů převléct – David do suchého, já do
závodního. Těsně po 2. hodině odpolední na mě poprvé přichází
řada. Asfaltku až pod sjezdovku bez nějakých problému celou
vybíhám, stoupák na Pustevny je sice náročný, ale čerstvost
nohou nepřipouští jakoukoliv únavu. Za 33 minut jsem nahoře a
těším se na svou silnou stránku – seběh. Probíhám
rozbahněnou trasou a začínám pociťovat tahání v břiše.
Zkouším ro rozdýchávat, ale ze zkušenosti tuším, že to bude
problém. Nakonec místo sprintu směrem dolů musím co 100 metrů
zastavit a protáhnout úpony v břiše. Prvním kolem se protrápím
za 1:12 h, což se vzhledem k vývoji věcí příštích dá brát
jako zběsilé tempo.
 |
| Zapnout trackery, zkontrolovat hůlky a jdeme na to! |
Po prvním prostřídání jsme se
rozhodli, že podobně jako některé týmy zvolíme taktiku 2 okruhů
za sebou pro každého běžce. V našem případě to bylo hlavně
kvůli prochladnutí při čekání na svůj výběh. S větší
pauzou je manévrovací prostor pro spánek, sprchu a proschnutí
věcí. S Martinem se domlouváme, že pro zachování co nejlepšího
výkonu se prostřídáme stylem já-ty-já-ty, přeci jen 2 kola za
sebou by pro nás méně trénované byli už trochu utrpením. David
mezitím skvělými časy posouvá náš tým směrem vzhůru a po 5.
kole se držíme na neuvěřitelném 6. místě. Můj druhý úsek
byl pocitově mnohem lepší. Nahoru jsem se sice vydrápal za
bídných 38 minut (co bych za to v dalších kolech dal!), ale dolů
jsem do toho prásknul a zakončil to svým celkově nejrychlejším
kolem - 1:10 h. Předávám Martinovi na 8. místě a jdu si
odpočinout do chaty. Dávám si guláš, malé pivo a tyčinku. Před
třetím kolem se necítím nijak špatně, ale čeká mě nejhorší
výstup. Asfaltovou část opět zbytečně celou běžím, pod
kopcem jsem zakyselený a nohám se vůbec nechce. Ve výstupu mě
předbíhá jeden závodník za druhým. Snažím se uklidňovat tím,
že je třeba dohoním v seběhu, ale jsou to jen plané naděje.
Nahoře jsem úplně mrtvý a mám co dělat se rozeběhnout. Nakonec
se chytám Míši z SK Fighter Inside, kteří nakonec skončili pátí
v mixech a se kterou jsem doběhl až do cíle. Trochu negentlemansky
jsem ji nechal celou dobu vést a uklidňoval se tím, že jí
alespon trochu svítím skrze hustou mlhu na cestu. V cíli jsem
překvapivě za ne tak úplně hrozných 1:29h, ještě jednou
poděkuji Míše a předávám Davidovi na 13. místě. S Martinem
jedeme dolů do tělocvičny se trochu prospat a zregenerovat.
 |
| Foto 1. kola, úsměv byl tehdy ještě na místě |
Po 2 a půl hodinách spánku se
vydávám zpět nahoru, relativně odpočatý a zvědavý, co s
pořadím udělaly Davidovy nadupané nohy. Jsme zpět na 6. místě
a já si říkám, co se mnou bude chudák Dave dělat na Beskydské
7. Čtvrté i páté kolo jsou jak přes kopírák. Asfaltku už
většinou jdu svižnou chůzí, abych nohy připravil na výstup.
Ten sice jdu velice pomalu, ale bez zastávek, nahoře už jsem vždy
za víc jak 40 minut. Dolů už to sice taky není, co na začátku,
ale pořád se do cíle nějak skutálím. Časy 1:33h a 1:31h sice
nejsou nijak slavné, ale spolu s Martinovými skvělými výšlapy
nahoru předáváme Davidovi na 10. místě.
 |
| Noční čekání na start |
Celé 5. kolo jsem se těšil na 3
hodinovou pauzu, která mě čekala před dalším kolem. Ovšem
změna taktiky zpět na střídání po jednom kole a především
Martinův podvrtnutý kotník jsou proti. Rychle polévku, namazat
nohy, Chimpanzee s řepou a po hodinové pauze znovu na start. S
vědomím, že určitě půjde o poslední okruh se snažím si trasu
užít. Příroda je krásná, bohužel ani napošesté se nahoře
nedočkám panoramat, mlha je proti. Nahoru to bylo pocitové dobré,
ale časově bída. Po 50 minutovém výšlapu se naposled loučím s
Pustevnami, konečně aspon očkem hodím po Libušínu a dolů se to
snažím prát, co to jde. Kilometr před cílem dokonce předbíhám
člena FCB StarsHollow Frenštát p. Radhoštěm a posouvám nás na
8. místo. Jsou 2 hodiny do konce a my už tušíme, že s Davidem na
trati se můžeme posunou jen výš. V chatě mi pak Martin oznamuje,
že se kousne a pokusí se urvat v poslední hodině alespoň půl
kola, které možná bude hrát roli. Svědomitě do sebe nacpe celou
lékárnu, poctivě to zapije pivem, dá si frťana a je připraven.
Po poslední předávce pak nahoru vysprintoval za neuvěřitelných
35 minut a my věděli, že jsme pro úspěch udělali maximum.
Po prvotních plánech s umístěním v
první třetině startovního pole je konečné 7. místo
fantastickým výsledkem, pro kluka z Prahy jsou zdejší kopce přece
jen pořádná porce. I za Martina si ale troufnu říct, že konečný
výsledek je zásluhou především Davidových skvělých časů,
který například svoje 6. a 7. kolo zaběhl za 1:03h, respektive
1:01h.
Kromě mých dvou týmových parťáků
se sluší poděkovat celému organizačnímu týmu, který připravil
skvělé zázemí a spolu s přátelskou obsluhou chaty Koksař se o
nás po celých 24 hodin výborně starali a popřál hodně štěstí
nadaci Haimaom, pro kterou běžci a fanoušci vybrali více než 10
000 kč. Díky moc a za rok na viděnou!
